Vietnamské turné 2: Bánh mì, kam se podíváš

Nejspíš už jste četli článek o tom, jak jsme vyžrali dvě pobočky řetězce banh-mi-ba. Pak je všechno v pořádku. Bylo mi ale řečeno, že se do vietnamskýho jídla nemám montovat, když vůbec nemam tušení, co se ve skutečnosti jí ve Vietnamu. To nemam. Tipuju to krysy a psy. Tak jako tak to neni tak úplně země, kam bych se toužil podívat. To nejmenší, co můžu udělat, je sežrat všechno, co mi Praha nabídne. O autenticitě můžu mít pochybnosti, ale pro mě je stejně důležitější, jestli se to dá jíst.

Jako první přišli na řadu Bánh Mì Makers v Dlouhé, Praha 1. Veronika o tom básnila, že jsou to její nejoblíbenější rolky v celém vesmíru. Nutno uznat, že rolky to byly fakt dobrý – zvláště bych vyzdvihnul koriandr. Začínám mít pocit, že kdyby koriandr postihla nějaká nákaza a uschla celá jeho úroda, Vietnamci do dvou týdnů umřou na hladomor. Ale žerty stranou: kvůli restauraci s tématickou výzdobou, která připomínala bambusovou chatrč, jsem musel založit novou kategorii na tomto blogu: Asijské restaurace. Bánh Mì Makers se totiž pohybuje někde mezi bistrem a klasickým restaurantem a to je dobře.

Možná je to tím, že už to bylo dávno, co jsme tam šli, ale tak nějak už nevim, na co bych nadával. Jídlo bylo dobrý, výzdoba stravovacích prostor tak nějak typicky asijsky nepochopitelná a obsluha v pohodě. Na druhou stranu to asi (evidentně) nebylo něco, co bych si pamatoval po zbytek života. Takže vydávám rychloortel: Dvanáct hvězdiček z patnácti. To ale rozhodně není něco, za co by se měli v Bánh Mì Makers stydět. Nedávno jsme totiž zašli do Mr. Bánh mì ve Štefánikově ulici a tam to bylo úplně stejné a přitom úplně jiné zároveň.

Jakožto zkušený závitkožrout jsem si objednal závitky s hovězím a avokádem. Když jsem je potom jedl, nemoh jsem úplně s jistotou určit, kde bylo to avokádo. Veronika s Příšerkou sice tvrdily, že avokádo je přece to zelený, a že jsem debil, když to nepoznám, ale já vim, co jsem jed! A avokádo to nebylo. Ostatně Veroničiny mangový závitky sice mango prokazatelně obsahovaly, ale s mangovejma závitkama s Bánh Mì Makers neměly nic společnýho. Jenže já prostě nevim, jak to má bejt správně, tak jsem to zfutroval a bylo mi hej.

Příšerky bumbo ňambo se taky na první pohled skládalo ze stejných ingrediencí jako to, který jsem kdysi ochutnával v holešovickým banh-mi-ba, ale chutnalo úplně jinak. Kromě toho si ho člověk moh zalejvat silným vývarem, co hrdlo ráčilo, a to se mi líbí, protože moje tělo je z osmdesáti procent omastek. Speaking of omastek – všemi druhy tuku a umami hrála i smažená palačinka plněná krevetama a houbama. To by se mohlo někomu zdát jako prasárna, ale HERGOT dobře to funguje.

Veronika si objednala kari s tofu, ve kterym byla tráva. Původně jsme mysleli, že je to citrónová tráva, ale chutnalo to jako dřevo, takže jsme to zavrhli. A jíst to nešlo. Pamatujte na Pohlreichova slova: “Když se to nedá sníst, tak to na talíř nepatří!” Takže abych to shrnul: obrovský porce za dobrou cenu, obsluha nám furt kradla jídeláky, protože jich bylo málo a hostů hodně, a z rádia hrála Sounds Like A Melody od Dalibora Dadoffa. Třináct hvězdiček z patnácti.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

Powered by WordPress.com.

Up ↑

%d bloggers like this: