Žádný extra lahoodky

Postával jsem na rohu Dělnický a Komunardů a nakukoval do Lahoodek. Řikám si, “co s tim tvl všichni maj, dyť tady akorát ležej chlebíčky a klobásy. To zas nějakej chytrák zprasil češtinu a hipsteři se z toho můžou zvencnout. Na druhou stranu, klobouk dolů před tím, kdo to vymyslel. Aby si totiž celá Praha povídala o jednom lahůdkářství, to se povedlo naposled Paukertům. Když zavřeli.” Tohle se mi honilo hlavou, dokud nepřišla snoubenka. Pak jsme vešli dovnitř a já musel změnit názor.

Tak předně: Lahoodky nejsou jenom chlebíčky a klobásy. Jsou to taky teplý jídla jako v bufetu, i když ty jsem prošvihnul, protože už bylo dávno po poledni. Mnohem zajímavěji jsou tu taky bochníky chleba na polici v rohu. Koupili jsme si kvasový chléb ze Mšena, který voněl jako normální chleba, ale měl nejlepší kůrku, jakou jsem kdy jed. A to si nedělám srandu. Sežrali jsme ho hned k prvnímu jídlu, který jsme si druhej den uvařili. Ale naprosto největší hitovka je pípa ve zdi, kde si můžete natočit pivo sami. Slečna za pultem se sice nabídla, že mi ho natočí, ale slovy mého spolužáka: “To bysme přeci nebyli klucí!” Nenechal jsem se zahanbit a načepoval jsem si třetinku Lobče. Na druhej pokus jsem se i trefil do míry!

Oni ani ty chlebíčky nejsou zas tak tuctový, jak by se mohlo zdát. Jasně, šunkovej na bílý vece asi zas tak moc nezaujme, ale takovej roastbeef už vypadá lákavějc. Veroničin vajíčkový s řeřichou byl zase na jednom z vystavených speciálních chlebů, což oceňuju. A nejlepší na tom je, že se to všechno netopí v bramborovym salátě s majonézou, protože s tou se moc nekamarádim. Vždycky mi vytane na mysli památná věta: “Na vlastní oči jsem viděl, jak to v tý sračce topěj.”

Trošku problém vidim v tom, že, jak už tomu tak v lahůdkářství často bývá, všechno to jídlo tam leží celej den. Takže mšenský kvasový chléb mírně okoral a i ten roastbeef už připomínal… no, nebudu sprostej. Každopádně bych ocenil trochu víc čerstvosti. Na druhou stranu tenhle nedostatek plně vyvažuje (a v mým hodnocení dokonce převyšuje) ochota obsluhy. Ta mi poradila ohledně výběru klobásky s sebou: “Frantík má bejt pikantnější než Pepík, ale mně to moc nepřijde,” a ještě k tomu správně vystihla i můj chuťový dojem z Frantíka. Před odchodem jsem do sebe ještě natlačil vdolek. Ó MŮJ BOŽE! To byl nejnadýchanější vdolek všech dob. Nadýchaný jako obláček, že i fluffy unicorn by mohl závidět.

Jídlo a pití: ★★★
Prostředí:  ★★★★★
Obsluha:   ★★★★★
Jak řikám, jediná věc, na který by chtělo zapracovat, je čerstvost. Chutě jsou výborný, pivní samotoč je geniální nápad, umístění hned na zastávce tramvaje nemá chybu a tolik chutě do práce, co měly tři dámy za pultem, nemá celej Aquapalace Praha.

Advertisements

One thought on “Žádný extra lahoodky

Add yours

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

Powered by WordPress.com.

Up ↑

%d bloggers like this: