StoryCafe – nedopsaný příběh o diabetikově sebevraždě

Jsem sice z Prahy, ale mám toulavý boty. Se ženou rádi cestujeme, ale letos jsme zatím měli spíš jenom výletní absťák. Proto jsme nadšeně kývli na možnost udělat si projíždku do Plzně a vyzkoušet půl roku otevřenou kavárnu StoryCafe. To byste neřekli, jak obtížný bude najít v Plzni nově otevřenou restauraci. Po dvou hodinách na netu jsem našel jenom tuto a Beer Factory, ale tu jsme tentokrát vyřadili z důvodu plánované návštěvy Plzeňského Prazdroje. (Mimochodem v Prazdroji je draho, vaří průměrně, a ještě jsme chytli protivnýho číšníka.)

Oproti tomu StoryCafe nás příjemně překvapila cenami svých dortů a tak jsme si každý (já, Veronika a náš řidič Lukáš) objednali svůj a dali se do konzumace. Můj celozrnný arašídový dort podle Lukáše připomínal medovník a oproti očekávání nechutnal jako žitnej chleba. Lukášův arašídový dort se slaným karamelem byl prvotřídní ukázkou vyvážené chuti, takže se nedalo úplně přesne identifikovat, jestli je spíš karamelový nebo spíš arašídový. Lukáš si také velmi chválil svou kávu a nekonečně dlouho držící pěnu na ní. Konečně Veronika označila svůj malinový dort za “staročesky poctivý”, možná až příliš. My Pražáci jsme si už asi zkrátka zvykli na moderní náhražkový pseudodorty z krabice.

Kavárna je jenom jeden velký prostor rozdělený vedví barem. Když je plno, je tu poměrně hluk. Prát se o slovo s padesáti lidma ale není to nejhorší – musíte se s nima prát i o vzduch. StoryCafe totiž buď klimatizaci nemá, nebo nikdo neví, jak ji zapnout. S nepohodlnýma židlema to všechno vytváří prostředí podobné kávovým řetězcům, kde se kafe leje do kelímku, který nikdo nerecykluje. Ocenili jsme aspoň teoretickou možnost usadit se do křesla nebo na gauč, i když už byly všechny obsazený. “Jak se řiká tady na vsi,” komentoval Lukáš Plzeň, “silnější pes mrdá.” A jelikož jsme byli hodně slabí psi, zbyl na nás už jenom stůl přímo u dveří na toalety. Celý interiér (včetně těch záchodů) je naštěstí vybaven moderně a vkusně, což vytváří příjemný kontrast s tradičně chutnajícími zákusky.

Po půlhodině se k nám přidal kytarista Matěj, objednal si banánový fit koktejl a vytáhnul ho na jeden zátah. “Šedesát korun takhle rychle v prdeli, to jsem ještě neviděl!” zasmál se. Fit koktejl byl jednou z mála věcí, která nebyla sladká jako cecek, možná proto, že jediným sladidlem v něm byl rozmixovaný banán. Naopak brutálně kyselá byla domácí limonáda angrešt-aloe vera. Když jsem ji ochutnal, xicht se mi zkřivil tak, že mi to málem zůstalo už napořád. Přesto jsem měl nutkání pít dál – po všech těch sladkostech to byla vítaná změna.


Jídlo a pití: ★★★★★
Obsluha:    ★★★
Prostředí:  ★★★
Chuťově nemám, co bych vytknul, ale pokud nejste na sladké, dejte si rovnou zpátečku. Ostatně Veronika můj dortík důvěrně přezdívala “diabetikova sebevražda”. Naše servírka byla skvělá, jenže musela celý lokál obsluhovat sama, což by nezvlád ani Clark Kent. StoryCafe tak nemůžu úplně doporučit, ale rozhodně nikoho od návštěvy nezrazuju.

facebook.com/coffeehousestory

Víte o nově otevřeném podniku v Plzni? Napište nám o něm do komentářů!

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

Powered by WordPress.com.

Up ↑

%d bloggers like this: