Makakiko: Dlouhodobě nejlepší running sushi

Po měsíci jsme se konečně oklepali z návštěvy Vapiana a odvážili jsme se zajít do Centra Chodov, kde v listopadu otevřeli hned několik nových restaurací. S velkým očekáváním jsme si pro náš test vybrali Makakiko. Asijská restaurace otevřela svou první pobočku kdysi dávno v Palladiu a léta jsme na ni slýchali jenom slova chvály. Nutno uznat, že třetí pobočka na Chodově reputaci Makakika rozhodně dostála. A to nejenom proto, že zbožňuji running sushi nade vše, nebo proto, že kromě prvního patra se studenými rybami a druhého s teplými pokrmy má Makakiko ještě třetí patro, kam si můžete nechat doručit talířek sami pro sebe. Continue reading “Makakiko: Dlouhodobě nejlepší running sushi”

Advertisements

Vapiano – bez spěchu a starostí?

Samozřejmě že se stydim. Měsíc jsem sem nic nenapsal. A víte, co je na tom nejhorší? Že jsem měsíc nevyzkoušel žádnou novou restauraci. Někdy v druhé polovině listopadu se to však zlomilo a podnikli jsme výpravu do Vapiana (Spálená 22, OC Quadrio). Vapiano je německá firma, která vznikla už před patnácti lety v Hamburku a teď se konečně dostala na český trh. Na to jsme celou dobu čekali. Na někoho, kdo spojí výhody kvalitní kuchyně a fast-foodu. Nebo ne? Continue reading “Vapiano – bez spěchu a starostí?”

Blondies Bar: Kovová brčka a pivo ze zavařovačky

Tento blog je možné provozovat pouze díky štědrým darům mých sponzorů. Jedním z nich je moje snoubenka a druhým je můj šéf, pro kterýho jsem napsal tenhle článek. Takže jestli se vám Nové Koště líbí, neváhejte mě pozvat na večeři. Já budu vděčnej, i když ten podnik potom náležitě zprcám. To je třeba případ Blondies Baru na Jungmannově náměstí. Ten sice otevřel už v červnu, ale doteď běžel pouze ve zkušebním provozu. Pak se jeho majitelé, úspěšní podnikatelé, kteří vedou také bar Nebe. (Ten má skoro dvacet tisíc lajků na FB, takže docela success.) Kromě celebrit jsem dostal pozvánku na galavečer taky já.

Continue reading “Blondies Bar: Kovová brčka a pivo ze zavařovačky”

AntHill – Moderní komunistický skanzen

Jo, je to trochu diskriminační, uznávám, ale zase jsou to Vinohrady. Před dvěma týdny jsme psali o bistru Bystré oko, ve kterém si můžete dát domácí mexický jídlo, který pečou dva nadšenci. AntHill (Mraveniště) je v jistém smyslu velmi podobné, ale vlastně na to jde úplně jinak. Celý projekt vzniknul tak, že si banda Vietnamců nostalgicky vzpomněla na Vietnam a řekli si, že založí stoprocentní vietnamské bistro. A tak sedli na ebay a nakoupili tuny předmětů z Vietnamu – suroviny, nábytek, knihy a dekorace. To všechno si nechali poslat v kontejneru a v Praze to poskládali to skutečně unikátního vietnamského bistra. Continue reading “AntHill – Moderní komunistický skanzen”

Dal Toscano – italská idylka na Letné

Za nový podnik zpravidla považujeme takový, který otevřel v posledních dvanácti měsících, nebo za tuto dobu prošel významnou změnou. Drobnou výjimku, která potvrzuje toto pravidlo, jsme ale udělali kvůli mlékárně Dal Toscano (U Toskánce). Ta otevřela již v roce 2014, ale je tak úžasná, že jsme tam prostě museli jít a o naprosto jedinečný zážitek se s vámi podělit. Jo a neříkejte „výjimka potvrzuje pravidlo“. Je to pseudointelektuální blábol, kterej má asi takovou váhu jako „světlo potvrzuje tmu“. Vypadáte pak jak chrliči prázdnejch frází. No a teď k tomu jídlu. Continue reading “Dal Toscano – italská idylka na Letné”

Bystré oko – A je to fakt domácí?

Moje žena pracuje na Vinohradech, v zemi zaslíbené… vlastně čemukoli. Když si dneska chcete rozjet podnikání takřka ve všem, asi neexistuje lepší místo než Vinohrady. Do centra města to máte, co by kamenem dohodil, ale přitom je tahle čtvrť spíš takovej ušmudlanej bráška Nového Města pražského, takže jsou levný nájmy. Veronika tak každý den míjí mraky kaváren, bister a prodejen kol (to jenom abyste věděli, co teď letí nejvíc) a každý měsíc objeví něco nového. Continue reading “Bystré oko – A je to fakt domácí?”

Proč mi chybí Coca-Cola, zmrzlina a mozzarella

Pravidelně do světa vyřvávám, že nejsem food blogger. Je tomu tak ze dvou důvodů; zaprvé food blogger může bejt jedině dvacetiletá dylina, která nemá nic pořádnýho na práci. Dospělej chlap může bejt možná kuchař nebo žurnalista, ale ne food blogger. Druhej důvod je ten, že nemám v úmyslu psát o každym chia semínku, který si nasypu do jogurtu. Mimo jiné taky proto, že moc jogurty nejim. Dneska však udělám výjimku a podělím se s váma o svoje postřehy z dovolený v Itálii. Continue reading “Proč mi chybí Coca-Cola, zmrzlina a mozzarella”

Posvítili jsme si na Chemistry

Cesta do Chemistry baru na Žižkově byla trochu spletitá. Ne proto, že na Vinohradech vypadaj všechny ulice úplně stejně. Ale spíš proto, že to nebyla tradiční ochutnávací návštěva. Veronika tam šla dělat rozhovor a k němu potřebovala i fotky, proto s náma šly fotografky hned dvě – Denny a Kejf. Cestou tam jsme hráli slovní fotbal, kdy jsme usoudili, že spojení “sjezd – komunismus” je naprosto v pořádku. To jenom abyste chápali rozpoložení, v jakém jsme do baru teprve vstupovali. Continue reading “Posvítili jsme si na Chemistry”

Olíznu ti dortíček

V minulých týdnech obletěla svět zpráva o tom, že v Irsku někomu odmítli udělat dort. Že prej někdo přišel do cukrárny a řek: “Dobrý den, já bysem chtěl dort, na kterym bude napsáno, že buzeranti jsou zvrácený.” Vrchní cukrářka na to odpověděla: “To ses asi zvencnul, ne?” A zklamaný zákazník se rozhodl cukrárnu žalovat. Že prej má přece právo na názor, protože žije ve svobodný zemi. Což Irsko je. Sice zaostalá, ale svobodná země. Proto mu u soudu řekli, že zatímco sexuální orientace je chráněná zákonem proti diskriminaci, jeho idiotskej homofobní názor ústava opatrovat nebude. Continue reading “Olíznu ti dortíček”

Powered by WordPress.com.

Up ↑